Sněhová vločka

Za chladné noci, na vločce sněhové
zlehounka tančí dvě víly ledové.
Jejich běloučké nožky poskakují po pláni,
ten ladný pohyb strach ve mne nahání.
Tak krásné a spanilé, na zemi bílé
píši zasmušile pár řádků o víle:
"O čem tak sní? Co je jí cílem?
Vždyť je svobodná a smí zde tančit,
na parketu bílém."
A v jejím pohledu topí se tiše,
pokryt již od ledu, pár řádků píše -
ztracený kluk, osudem zmatený.
Život ho připravil o radost, zdá se mi.
Proklínal život svůj, chtěl si jej vzít.
"Život je prokletí, tak nač v něm žít?"
Poté však spatřil pod širým nebem
tančit dvě víly pokryté ledem.