Sebevražedný rande

Co se to v mý hlavě dělo,
když tvé tělo uvidělo,
nervozita, snad ne stud?
nejsem žádný prostitut,
sice vím jak se to dělá,
však ty dívka jsi nesmělá,
spontánně se snažíš žít,
lásku ve mně zanítit.
Láska však jest zvláštní cit,
nejde snadno potlačit.
Každý ho má, někdo míň,
řekni, proč já cítím splín,
mělo to fakt takhle začít?
nehodlá to brzo skončit?
Otázek já hodně mám,
však odpovědí se nedočkám.


Jenom den znali jsme se,
k ránu já v příběhu vrátím se,
skvělý den dnes mě čeká,
pocit mám teď nadčlověka,
rychle z domu do práce,
večer bude legrace.
S dívkou snů já mám se sejít,
vhodný oděv musím najít.
Pak už všechno půjde samo,
jako dnešní super ráno,
hned se totiž lépe vstává,
když radosti je plná hlava.
Práce dnes šla vážně hladce,
venku svítí krásně slunce,
srdce mé se naplňuje,
večer se přibližuje.


Tágem vyzvednout jí jedu,
přes kapsu pěkně se plácnu,
na tomhle se nesmí šetřit,
přec komu se chce pěšky chodit.
O pár minut jsem tam dříve,
nemůžu dočkat se té chvíle,
tu rázem ona z domu vyjde,
na ničem jiným teď nesejde.
Cesta výžně dlouhá zdá se,
nervy, stres, ruce potí se,
ona opravdu je moc krásná,
to každý chlap jistě uzná,
dlouhé krásné zlaté vlasy,
oči modré, dlouhé řasy,
úsměv ve kterém ztratíš se,
chlape, vážně, probuď se.


Už jsme na místě, řidiče platím,
nebrečet vážně se snažím,
v restauraci už sedíme,
jídlo si vybíráme,
vše v pohodě zdá se být,
hlavní je zachovat klid.
Teď už jen to čekání,
na jídla dodání,
čas je na mluvení,
dámy oslnění,
to úspěšné zdá se být,
tuhle holku musíš mít!


Na zábavu potom jdeme,
za ruku už se držíme,
známej bar, své jméno má,
snad dívku ti udolá.
Však pozoruji divné věci,
proč flirtuje, když má mě přeci,
na panáka zvu jí tedy,
jeden, druhý, a je to tady,
dívka mírně opilá,
už semnou se objímá.
Všechno rychle se to stalo,
ke mně je to metrů málo,
pár minut a jsme tam,
a tu je ten problém co já mám.


Dívká na záchod odbíhá,
vrací se úplně nahá,
a co se to nyní děje,
chlast jenom mi v hlavě pěje,
než se nad tím zamyslím,
už v posteli s ní ležím,
blíž jsem k ní než kdy jindy,
zopakujem si to někdy,
řekla ano a odešla,
se mnou však už se nesešla.


Teď řekněte mi co mám dělat,
odpověď zní, se podřezat,
každá krásná chvíle přece,
poté roztrhá mé srdce,
já už takhle nechci žít,
prosím, nechte mě už jít,
tam kam mířím bude krásně,
dál tam budu skládat básně,
pro nebeské publikum,
vyhnu se i kritikům.
Tak říkám vám já své s bohem,
neberte to jako problém,
že já už jsem odešel,
prostě můj čas nadešel.