Zármutek

Proč mi zbývá vzpomínání
na cestě kypícím životem
je to jak ztichlé usínání
kdy realita se stává snem.

Sny to však nejsou obyčejné
spíše se noční můrou zvou
co jsem miloval už není stejné
život se stal divnou hrou.

Opona víček zakrývá oči
které se utápí na břehu moře
kdys něco začalo nyní to končí
zmizela radost a zůstalo hoře.

Není úniku ze spárů černé paní
jež byla ženou krále podsvětí
chytne mě studenou bělavou dlaní
a s mojí duší kamsi si odletí.