Smích jako lék

Pod závojem máš smutné oči,
vnímáš jen to, co končí.
Vždyť tu budu s tebou,
když ne dvakrát,aspoň jednou.
Napíšu ti sto dopisů,
tobě budu nablízku.
Brzy se sem zase vrátím,
ale musím ti říct,tak zatím.

Už neplač dál,
já bych se o tebe bál,
čekej mě,až napadne sníh,
na smutek je nejlepší smích.
Už neplač dál,
já bych se o tebe bál,
čekej mě,kdy svátek se slaví,
směj se,to je nejlepší zdraví.

Je tu mračno,prší na nás,
máš mokré šaty a vlhkou tvář.
Líbí se mi,jak se mě ptáš:
„Řekni lásko,máš mě rád?“
Bude se mi zdát ve spaní
o našich schůzkách potají.
Nerad city pokouším,
s tebou nerad se loučím.

Smích tě povznese výš,
tam,kam dosáhne,
tam smíš.
Už prosím neplač dál,
vždyť víš, jak bych se bál...