Polibek má pachuť hořké zrady
a štěstí se bortí jak obléhané hrady;
Strach a Smutek krouží kolem bez hlesu
to pomyšlení, že jsi pryč, už nesnesu;
Kéž by noční zamračené nebe
místo mrazu a tmy vydalo mi tebe;
Kéž bych provždy vyhrabal si v sněhu
kousek radosti, smích, něhu...