Zrádce

Není život bez lásky,
není život bez pláče,
není život bez krásy
a není život bez práce.

Život je krátký a slzy tečou,
krása je pomíjivá a láska bolí,
múzy mě nesou a roky plynou,
má duše je jak o holi.

Vplížil se nepozván a nechtěn,
opar kolem něj zní trpce,
ten lstivý stínem opředen,
zrádce mého srdce.

Odkud se vzal a proč sem přišel?
Proč nešel hlavním vchodem?
Po malých kapkách na mě pršel,
aby se smál nad mým hrobem.

Proč hlavu svou jsem jen tak sklopil?
Proč nestál jsem hrdě, jist si sebou?
On nejistotu na mě kropil
a zrazoval mě být s Tebou.

Kde východ jednomu, druhému západ,
kde bída bohatého, chudému dar,
kde hloupému rada, chytrému nápad,
za štěstí druhého život bych dal.

Zrada je věčná a člověka souží,
stejně jak láska ke štěstí slouží,
stejně jak drobnost úsměvy kouzlí,
však k sobě samému jedině lži.

Zradí se člověk sám - ni neví jak,
zaslepen vizí a hloupu iluzí,
lže sobě samému a nechce to vidět,
když tohle nepozná, projde si krizí.

Život však nekončí, ten plyne dál,
zrádce se stáhne za hradby srdce,
škodu však napáchal - a ani neklepal,
za čas už nebudu, cítit se mrzce.