BEETHOVENOVO PIANO

BEETHOVENOVO PIANO

Piano staré, rozvrzané v koutě stojí
Tony co skáčou jak přiopilé
Rozevřené křídlo, jak tlama žraločí
Chrlí zvuky skřípavé
Nikdo radšej nevnímaje
Nikdo naň nehraje....

Kdysi prý hrála se tam sonáta
Beethoven si vlasy nad ním česal
Prsty s ním si pohrával
Teď tu leží v domě bez čísla

Půda dřevěná
Pavučiny místo strun se pnou
Až v duši zabolí ten stesk
Krůpěj slzy
Zahraje
Pohraje
Struny tón, nikdy nezahraje...
Možná?

Místo kladívek jen kusy dřeva zpuchřelého
Tak přálo by si jednou ještě znova zahrát

Leželo léta, desetiletí, až jednou požár náhlý
Dům na prach spálil
V odstíny šedavě narudlé obrátil
Tu jak klenot v poslední hodině bytí

Skví se
Září, plane
PIANO!

Stojí
Už nemá strach
Poslední nádech
Výdech
Tón
Strach i uspokojení
Akord zapomnění
Konečně...
Útrapy a vzpomínky
Uhlíky neštěstí
Křupou
Derniéra posledního tonu

Ještě před tím..konečným, plamínky pohrály si
Struny co zbyly kroutily se v rytmu ohně

Skoro znělo to možná (ach) jeden by snad řek
, že to byla Osudová, nebo Půlnoční?

Jedno jest...

V prach obrátilo se
Už nezahraje ani to falešné, ohnivé C!