Blíženkyně

Hodin ručičky pěstmi čas odbíjí,
ruku v ruce kráčí vpřed,
pod kůží neúprosně sebe vpíjí,
den přes noc snaží vrátit se zpět.

Vleče se beznohý stařičký čas,
k večeru mění rysy tváře,
pomalu přetéká mezní hráz,
tkáně tvoří tma i záře.

Anděl na jedné straně zrcadla
odraz svého Ďábla reflektuje,
když otěže konečně noc popadá,
role se otáčí, succuba pikle kuje.

Častokrát stěží rozezná sebe samu,
stín vlastní, jak cizí, ve výhledu stíní,
vidí jen dvojče, v nesnázích dámu,
jedna druhou zve Blíženkyní.