JEŠTĚ NAPOSLED

JEŠTĚ NAPOSLED

 

Odloučení

Bez rozloučení

Srdce zchladlá mrazem věčnosti

Jen ještě jedno přání

Potichu šeptám do listoví

Jako tikot hodin ukrutných

Čas ten zlý pán

Nesečká, nevyslechne, neustoupí

Prach!

Strach!

Krach!

Lásky nechutný vrah!

 

Tak proč?

Ozvěna fata morgana...

I ta je němá

Prosby nevyslyší

Mé:

"Ještě naposledy"

 

Uzřít, smět se přiblížit

Ještě naposledy....

Vroucí vánek

Bezútěšná touha

Bezměrnost

Nekonečnost toho bytí

Naplněnost po okraj

Číše rozvernosti slastné

Dotyky

Jako štětec co dotýká se plátna...

A směšná přísloví

Šeptáš, smějem se

 

Citronový koláč

Bagetka

(Haha) Naše malá Pražská, "Paříž"

Déšť strachu z osamění už tehdy děl:

"Nikdy, naposled"

Nevnímaje, moment ten si užívaje

Nyní však už vím, jak cenný to byl čas

 

Teď tak šťastně vypadáš

Zlatem skví se levá ruka tvá

Hávem blaženosti,radosti...a taky naprosté...

Slova nemůžou to vyjádřit...

 

Jako kus papíru?

Jakoby vůbec nic?

Ten déšť snad pravdu děl?

On věděl, moc dobře to věděl

A tak pěkně mi to vypověděl

Osud vyložil

Předpověděl

 

Hluchounovi!!

 

Bez přípravy, jako kosa

Tráva co leží zmarem

Uschlá jarem, letním žárem

Prosincovým chladem, sněhem

Taje, a zase ožívá

To celé člověk znovu prožívá

 

To ta zima, víš..ta..ta poslední zima

Kdy sníh ještě vál, oheň vášně nám tu plál

Tak proboha já volám zas!

Ještě jednou, volám ten ČAS!

 

"Pane věčnosti!!!

Stoč ty ručičky své

Stoč je, jen JEDNOU, NAPOSLED!"

 

Jak bezuchý hrnek

Čas stále odvrací svou tvář

Plyne dál

Mlčící král věčného spěchu i strázní

Mých krutých bázní

Nejsou další stránky

Kniha naším jménem vyryta

Krví, žalem poskvrněna

 

Ty už píšeš knihu svou

Já však stále listuji v ní zpět

Jako blázen, hlupák

 

Fantasie všedního dne

Zevšední, kráčím sám

Bez naplnění

A stále prosím...

Tiše šeptám:

"Ještě naposled"

Uzřít aspoň...ten lásky pohled?

 

V nejhorší hodině, té bázně oázy

Samotné, v příkoří a oněmění

Té lásky, naděje nicotné zkázy

Když v duši mé ozývá se hlas

Říká mi....

"Nikdy, nikdy....nikdy"

 

To chvění, jako strun orchestr

Jako vlny, či peří

Fénixe co právě ožívá, zas a zas

Stejně jako láska bláhová

 

Kdy skončí ta věčná ruleta?

Mlýnek plechový

Kolotoč

Bez sázek, čísla bezcenná

Bez esa!

 

Konec sázek!

Hra už skončila

Tvoje srdce jenom plesá

Moje plné bezútěšných otázek

 

A zase v duší ozývá se

Jako rydlo

Jako dýka

Jako blesk

Jako stesk

Jako potichý, úlisný

Nezvaný host

Had co se mihne, plazí

Co jen projde

Už skoro si ho zahlédl a už je pryč

Na zem tě svým tichým skřekem srazí

Ten co tě tak v duši párá

A ty víš co ti našeptává....

"Nikdy, nikdy, nikdy!"

 

Třeba jednou ten zázrak

Porušení zákonů

Smyčka času pokroucená

Jak to ohrané béčkové sci-fi

 

Promnu oči, podívám se vedle

A uzřím tebe...

Jsem blázen a nebo je to ten svět?

Kdy vše zářilo jak květ?

Je to návrat toho času?

Ach já kláním se tvé moci

Tys splnil mě to přání!

 

Ale počkat..něco nehraje tu

Ten polibek, tak umělý byl

Hmm kdybych tě neznal...(hahaha)

Ale vím, tohle nejsi ty

 

NE!

 

Už zase ten ohraný sen!

S trhnutím se probouzím

Čas tak věčný

Ten koloběh, já ho haním

Ruce tikající, stále jdou

Neotočí, nepojdou, ani o krok nazpět

Kdy nám patřil ještě celý svět

 

V kávě horké utápí se myšlenka

A zase podél zdí plíží se ten stín

Jako jed

Prostupuje v žilách

Prosakuje zdí

Jedovatý blín

Deska co jen kvílí

Vrzající plech

Lásky mrtvolný vzdech!

 

Jak stále oživuje ji ten stín

Co vráží mě do srdce ten klín

Co jen stále šeptá:

Neustává

Pravdu o nás

 

A co tak stále potřebného musí sdělit mi?

Opakuje, naříká, a našeptává

To bezdné a prázdné

Neochvějné

Bázlivé a chladné

Třesoucí se

Mlhou zahalené, minulostí žijící

Přítomnou krutostí okamžiku samoty...

To jeho věčné:

"Nikdy, nikdy nikdy"

Se smrtící hrůzou, běsů vzdech

Jako minulosti, neochvějný noci vdech

Dodává a opakuje:

"Nikdy, nepřijde už váš čas!"