Jediné peklo je v nás

Bývala jsem zoufalou,

Teď za dceru mě přijali v očistci.

Mučit mě přestanou,

Až splatím svou daň.

Světu, životu,

Dám svou němotu, samotu.

A tak křičím,

Prožívám tu bolest zas a znova.

Jsem uzamčena ve Tvé kleci z nožů.

Dožiji se zítřka, jen s Tvým svolením.

Třikrát denně mi podsouváš,

Se vší Tobě vlastní lítostí,

Něžností,

Tác se stravou mysli.

Vícekrát ji nepozřu, nespolykám.

Dávím se tím množstvím,

Sotva ještě dýchám.

Tak mě radši zabij.

Též natřikrát.

Bodni, uštkni,

Nepospíchej,

Zasyp mou klec stravou z pekel,

Utop mě v mém vlastním hříchu.

Jediný klid naleznu až

Tam, za světlem,

Bez věčné bolesti,

V ohlušujícím tichu.