O lidství

Anotace: A jak ho občas ztrácíme

Zakleslí v jeden tvar

Nic než zmar už nečekej.

Stala ses člověkem,

Pro těch pár zrůd okolo.

Matou tě k nepoznání.

Znenadání jsme rozerváni

Mezi peklo a zem.

Jsi téměř jedna z nich.

S vděkem příjimáš bolest,

Zatínáš dlaň v pěst a ta krvácí.

Skrze rány do tvé duše,

Která se nevrací.

Ztrácíš sílu, víru,

V Ďábla, v Boha,

Nic by z tebe neměli,

Ach, příteli,

Oba již dávno zemřeli.

Tak vepiš se do řádků jednoho listu

A vnímej dál jak plyne čas.

Ve mně, v Tobě, v nás.

Zakleslí v jeden tvar

Nic než zmar nečekej.

Už stejně nejsi člověkem.

Autor The Bell Jar Girl, 18.02.2017

Přečteno 437x

Tipy 8

Poslední tipující: enigman, Iva Husárková, zdenka, Frr, CoT, ZILA78

Komentáře (0)

Komentáře

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Uživatel