Smlouva

Splátkou za svobodu jsem vězněm tak nestálým,

Jako je život sám.

Mám plné ruce naděje - ve své lásce, naivitě, mládí

Se otevírám všemu, co svádí --

Proto osud můj byl sepsán rukou toho nečlověka,

Který přišel brzy, brzy zrána

Na jeho pergamenu jsem krví podepsána.

Skrze mé prsty promlouvá snad už jen o něm samém

Zabydlel se v kořenech mé mysli

Je jeho chrámem.

Až to jednou vzdám, však --

Jen s jeho svolením,

Se zděšením budou křičet mé jméno

Až najdou nehybné, vychladlé tělo.

Tu smlouvu už nikdy nic nepřeruší.

Má mou duši v hrsti, tiskne ji v dlani jak

Dítě svou první hračku.

Splátkou za svobodu jsem vězněm tak nestálým,

Jako život sám.

Mám plné ruce poezie, však s i bez ní

Umírám.