Schoulit se do sebe,
obrátit naruby,
vyrvat si vlasy....
Mrtvou už nezebe
těch pár ran pod zuby
za zbytek krásy.
Pomalu zatíná
zoufalství do duše
svoje drápy,
neklidně usíná
v mrazivé předtuše,
kdo se trápí.
Schovat se do kouta,
do stínu pohledů,
zahrabat do smetí;
pozornost nepoutat;
čekat už nesvedu
na něčí objetí.
Není kam utíkat
v pocitů žaláři,
na smrt je brzy.
Necítit, nedýchat;
tečou mi po tváři
krvavý slzy.