Závoj

Uzavřen v cele beznaděje a nešťastné lásky bloudím myšlenkami a nevím, kde se stala chyba. Objímá mne Závoj z chtíče a neporozumění a  drtivou silou mou duši svírá. Nemohu pochopit zlo této doby, člověk bez citu je jako oheň bez žáru, jako slunce bez krásy, je neochoten dojít do cíle a dočkat se spásy. Ten kdo ublíží druhému, kdo ponižováním a zákazy otráví nitro, kdo nemá úctu ke štěstí a spokojenosti protějšku svého, ten není člověkem. Odplatou mu jest samota, nesnesitelná a nekonečná prázdnota! Nechci být tvorem krutým, přejícím vysoký trest, avšak veliká část mého srdce pociťujíc hněv křičí, nenávidí ho, zničil vše, na čem mi záleží, na čem stavím své bytí..