Nechte mě být!
Nechte mě jít!
Já nežádám o svolení
z tohoto světa odejít.
Utínám naše propojení
a utínám hlavu svou,
jako posedlá po smti touhou.
Krátký život měla jsem,
ale v trápení ho prožila jen.
Byla jsem tu
a tež už tu nejsem,
pro tvé oči vraždila jsem.
Svět příliš velký pro mě byl
a samou bolest mi uštědřil.
Panika z bolesti?
Už ne! To vše s radostí.
Mé zelené oči pohasnou
a vzpomínky na mě vyblednou.
Mé srdce přestane tlouct,
svou duši vypustím z pout.
Mé tělo se přestane hýbat
a já přestanu existovat!