Den mi tě vzal

Kolik času je potřeba ke zrození nové hvězdy,
při jejímž pádu bych si mohla něco přát?
Vyslovit přání ve svém zlomeném srdci,
na nějž mi jen ty lék můžeš dát.

Hvězdy netuší, že tvoří souhvězdí,
tak jako my jsme mohli tvořit pár.
Ty si to necítil stejně,
jen partii si se mnou hrál.

Oči ostatních nás neviděly
a jen měsíc byl svědkem
oněch letních nocí
s tím největším zmetkem.

Jsem zhroucená jak domeček z karet,
od kterého ukradl si klíč.
Teď nemohu nikomu otevřít,
i přes to, že mne svírá chtíč.

Já bláhová toužila po tisíci a jedné noci
-a to bez pohádek.
Místo toho se blížil náš konec
plný hádek.

Pod hvězdnou oblohou krátila se vzdálenost mezi našimi těly,
pějícími společnou a vášně plnou píseň.
Sluneční paprsky spálily ony pomyslné struny a ty ses vrátil k ní,
a mně zbyla temnota a tíseň.

Oslepená světlem lásky k tobě ve tmě bloudím,
za krádež mého srdce tě soudím.

Nemohu takto dál – potřebuji TA slova k prožití dalších dnů.
Kéž bych tak mohla žít jen v říši snů.