Alenka v říši divů

Říkal mi: "Alenko, neplakej,
to nejsou bubáci.
To jen venku trošku hřmí,
když andělé křídly pleskají."

A já mu věřila,
těm nevinným lžím.
Hloupá jsem doufala,
že nás ochrání.

Ti andělé,
štěstí s křídly.
To, které nám uletělo,
když jsem poznala
pravdu.

Nechtěla jsem dál
zůstat při vědomí.
Radši se ztratím v říši divů,
než v zemi lží a falešných snů.

Trochu fantazie
a kapička slz,
žíně z jednorožce
a trochu vílího prachu.

Lektvar na štěstí
a spánek beze snů.
Pomalu unáší
duši mou ku limbu.

Teď brečíš: "Alenko,
holčičko prober se."
Ale já už nechci zpět.
Tatínku nezlob se.