Poslední cesta

Stojím na kraji propasti

kde stromy jsou bez listí

a listí bez stromů

na zemi ležící

můj plamen svíčky

naposled hořící

doutnajíc sfoukává

 krok do prázdna

přítomnost se mění

v revoluci žití

nic není nevědomí

bez pocitu bytí

zbavuji se masky

životní

jaký byl život s ní

život v ní

bez procitnutí

stín propastí letí

reálnu se mstí

a stromy dál bez listí

na kraji propasti

stojí a dolů se dívají

vše nevyřčené

ve větvích schovají

a  listy co přilítnou

i ty poslední stopy zakryjí

ticho se rozhostí krajinou

posledního plamínku svící

to ticho všeříkající…