Poraďte mi

Piju alkohol a zaháním žízeň,
směju se banálnosti života,
přeji všem jen to nejlepší,
abych mohla říkat, že jsem ta hodná.

Myslela jsem, že mám tvou přízeň,
že skončí ta hrozná samota,
věděla jsem, že nejsi lepší než ostatní,
ale myslela jsem, že jsem pro tebe ta vhodná.

Teď sleduji dění které se událo,
jak řveš, že mě chceš u sebe,
ale lhal jsi mi v opilosti
aby sis zvedl ego před přáteli a ublížils mi.

Nezapírám, že bolelo to nemálo,
přesto mi jde vždy jen o tebe.
Přes tu bolest, jsem se bála dosti
zda jsi v pořádku...

Pak ses omlouval,
že nic z toho co jsi řekl nemám brát vážně,
říkal jsi, že doufáš, že jsem v pohodě.
Neodpověděla jsem.

Před svými přáteli jsi mě pomlouval,
bral si ta slova tak lehkovážně.
Nevěděl jsi, že jsem plakala a žaludek měla jak na vodě.
Kéž by to bylo jen snem.

Tak čtenáři... poraď mi.
Mám mu znovu věřit?