Chci za tebou!

Zavřu oči, vidim tvou tvář,
všude tma, jen kolem ní zář.
Ty tvoje ústa, ty tvoje oči,
milovala jsem tě, byl to snad zločin?
K tělu přitisknu si plyšovýho medvěda, co si mi daroval,
aspoň on mi připomene, že si mě miloval.
Že si mi svojí lásku dal, jenže ten nahoře mi tě pak vzal.
Už nedopřál mi prožít s tebou ani jeden den,
ještě pořád doufám, že je to jen špatnej sen.
Ale není, je to krutá skutečnost,
nechápu, vždyť tvoje smrt byla zbytečnost.
Jenže to auto nezvládlo námrazu,
a ty si mi umřel tam venku na mrazu.
Snad si Bůh uvědomí, co mi to provedl,
že na křižovatku života mě právě zavedl.
Zavedl mě na rozcestí, já už nechci žít,
chci za tebou nahoru, v tvém náručí chci zase být.
Ale já vím, co pro to udělám,
pár bílých křídel, anděla zavolám.
Ležím na tvém hrobu, kytici na něj položím,
spolykám pár prášků a k věčnému spánku se tu i já uložím.