V nekonečné samotě
ticho promlouvá
hlasem stmívání
Ponurá tma
se vkrádá do oken
a za ní se plouží stín
Za mlhou slz
strnulá tvář
otevřela oči
v rukou svírá
kytici
zvadlých kopretin
.......... "Stěžuji si svému stínu...Kdo mi podá.....Kopretinu....." :-) Moc krásné:-) Přenádherné, Niki/Jani:-*
19.07.2017 14:41:35 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Asi byla v tom šuplíku hodně tma, že i kopretiny zvadly. Naštěstí mezitím vyrostlo spousta nových... ;-)
19.07.2017 09:19:52 | A42
Milá Niki, tak to je nádherný :-)! ST
17.07.2017 07:39:11 | Fany
Mám radost, že se líbí, je to starší šuplíkovka, ani jsem nevěřila, že spatří světlo světa:-)
17.07.2017 20:41:58 | Nikita44
:-) a vidíš, stálo to za to, že sis v tom šuplíku trochu poklidila :-)!
22.07.2017 19:54:11 | Fany
V samotě je snění,
když je kam se vrátit,
smutno na umření,
kdybych měla ztratit
ty které mám ráda.
Kopretiny ve váze
září jako obrázek
dlouho neuvadaj.
17.07.2017 01:21:08 | nepřihlášený komentátor
NÁDHERNĚ MELANCHOLICKÁ-HLAVÁČEK, ANI KARÁSEK ZE LVOVIC BY SE ZA TAKOVOUHLE BÁSEŇ jistě nestyděli..určitě by měli radost, jak se jim povedla-že totiž ani není tak ukecaná jako většina jejich dílek..:-D* :-))** ST* ST* ST*
16.07.2017 21:53:44 | Frr
kopretiny na louce mám moc ráda, já netrhám kytky, protože ve váze dřív umřou, asi jsem cvok...
16.07.2017 21:28:29 | Philogyny1