Poutník černého nebe (Měsíc na konci dne)
Poutník černého nebe (Měsíc na konci dne)
Na nebi poutník s bílou září
V plášti z mraků a sněhovou tváří
S ůplňkem zkrývám svá tajná přání
Ta která nebudou nikdy k mání
Oči skleněné slzy padají k zemi
Jako kapky deště
Bude mé srdce tlouci ještě?
Je to jako soumrak
Měsícem prosvícené nebe
Srdce vyrobeno z ledu
Chladem ve srdci duše mě zebe
Kam svůj život vedu
Při měsíci navštívit posmrtně svůj hrob
Naposled vrátit se do těch krásných dob
Plný život lidí a důležitých osob
Možná vypadat jako blázen a možná i jako snob
Měsíc odchází , za mraky zapadá
Má květina života uvadá
Mé tělo v prach se rozpadá
U hrobu stojím a naposledy se smíchem odcházím
Protože to co jsem chtěl na konci nacházím
Láska je jako měsíc
Mnohdy ji vidíme
Ale jen málokteří z nás mohou se jí dotknout
A do očí jí hledíme
Jemně do ucha jí něžná slova šeptáme
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk