Bezejmená

Tvář ležící nápadně
připomíná sebe
bolest hlavy a válka tam uvnitř
vrací se a neumírá

budoucnost minulost i přítomnost
hoří pod plachtou
osobního smutku i nepochopení
krásných dnů a lidského štěstí

opuštěná bytost
slova vědomí pod slupkou těla a
duše to hřející nic vypuštěno k žití
neumírajíce nikdy
polibek od boha a
kopanci strčen do tmy a osamění.