Pocity

Strach
havranů klovajících ruiny černých citadel
z obav budoucích zítřků
z neznáma
z osob co vidíme v zrcadle
když zažehnou plamený chlad


Samota
moře plynoucí pod povrchem tvé kůže
v žilách kde ztrácí se zvolna krev
bez krvácení
ztraceny v stínech vlastní záře
v čase okamžiků zvaných prázdnota

Smutek
stříbrných paprsků na bílém plátně
netknutě
však pohladí popraskanou duši
a uvolní všechen stesk