Generace v agonii

Pro chvíle, kdy hektický svět přestane mučit mysl,
pro krátký únik z šedi běžného dne.
Zaprodali jsme co by mělo mít snad smysl,
a svou nevinnost hodili do ohně.

Srhli však pásku z očí a vykročili do stínu.
Od tam jsme spatřili skutečnost... Svět bez duše.
Teď už to nevrátíš, uvidíš tu zkaženost každičkou hodinu!
Marně se bráníš té změně... morální poruše.

Vzdor v nás hoří jako oheň a chceme přemoct to zlo.
Možností jsou stovky.. provazy, skály, přejezdy.
Nejde však o nás, to společnost zažívá dno!
A tak budeme mlčky trpět dál a nocí zírat na hvězdy.