nekonečný svět

Nekonečný svět

otevírá chřtán

s cejchem svědomí

temného přízraku

vychází na světlo

prostý prožitek

svobodné duše

sevřené zemí

uprostřed času

smývá se dojem

odešlých vzpomínek

na krásná slova

na sliby prokletí

 

na stolech prázdno

a v mysli taky

najíst se ticha

opít se samotou

kocoviny nejtěžší

maj sráči

beroucí svět

jako rukojmí

procesu věčného

ztracená slova

do úst už nevrátí

a louky květů

přemrzlé zimou

chladný vítr

životní stigma

symboly proměny

posledních pohybů

cestou vzhůru

návrat zpátky

na místa

odkud zase

lze padnout dolů

 

jednota smyslu

otroci početí

zásluhy citů

směšné jistoty

spanilé jízdy

životem posraným

smích střídá pláč

s pocity vděku

si utírat prdel

s prvním nádechem

nemyslet, nevnímat

střepy vědomí

v písku zaváté

na noční hladině

své největší ctnosti

darovat ďáblu

vykoupit čas

zaplatit obětí

další dny odžité

s otravou krve.

 

Není snad lepší

smrt pozvat na rande?

Bude-li k tomu,

dobře to dopadne.