MARIANNA

Podzim odvál letní sen
černým suknem zahalen
otisk slunce ve dnech tvých
cáry pláten ve větvích

A ty sama pozpátku jdeš
po tenkém ledě pro jednu lež
na rtech ti zůstal jenom vlas
černý jako havran v nás…

Když do sebe naráží
tíha dávných závaží
na podnosech přináší
bolest, kterou neuneseš…

Mariano
Zas zkoušíš ze dna pít
Mariano
jedním slovem vyléčit
Tvojí duši poraněnou
barvoslepou a odcizenou

Mariano
v prázdném bytě znovu žít
Mariano
Sama v sobě zabloudit
tvojí myslí zamlženou
hluchoněmou a uzavřenou