Vím, že jsem zemřela už dřív.
Poprvé minulý rok.
Skok do prázdna,
Mě provázel každodenními rutinami.
Zachytili mě včas,
Ten hlas umlčeli,
A uložili mě do postele bez vzorů,
Kde stovky, snad tisíce doktorů
Kolem ní, skláněli se jako matka
Nad novorozeně.
Je mi lépe,
Lépe pro život,
S tváří však tak nějak nakřivo
Hledím do zrcadla a ptám se, kam dál.
Je mi lépe.
Stála jsem v plamenech a znovuzrodila se
S předtuchou toho, jak žít.
Krvácím už jen občas.
Má to svou logiku, když
Kus kovu zajede pod kůži
A vypustí vše zlé, spolu se špatnou krví.
Je mi lépe,
Lépe pro život.
Ale peklo mě stále volá k sobě.
Bývala jsem nepřemožitelná,
Drahý příteli.
Než mě prokleli,
Však ty dny jsou pryč, již dávno zmizely,
Stejně jako zmizím já, já,
Pára nad hrncem, která se odpaří
Zemřu, ale ne, ne na stáří.
Ne tak, jako zemře vše.
Vím, že jsem zemřela už dřív.
Poprvé minulý rok.
Však dnes umírám naposledy.
Je mi lépe.
Pro život tam, za světlem, které vdechuji,
Do nějž směřuji.
V němž se sejdeme.
V němž se sejdeme.