Nevyslyšené přání

Blíží se další podzim
tentokrát Kristových let.
Listí začalo opadávat
a zima tu bude co nevidět.

Oranžový park a kaštany v trávě.
Co zbylo mi?
Sušenka k vonící kávě
a svobodné příjmení...

Slzy už vyschly za ta léta toužení.
Pochopila jsem, že se stejně nejspíš nic nezmění.
Že dny půjdou dál a roční období se budou střídat.
A já? Budu jen sama.
Sama se sebou snídat.