Who am I? Well, I´m psychopath…

Stíny s flaškou od okurek,
Ve které konzervují mé sny,
Embryo s tužkou,
Posměšně se šklebí.

Stíny vlají kolem stromů,
Zdí,
Jsou všude okolo.

Obludárium se leskne v odraze mých skelných očí,
Kam se podívám,
Tam zrůda,
Tam zmrtvýchvstání.

Za stolem ďáblovo sémě,
Má nade mnou stráž,
V horečce mě tahá za vlasy
A do hlavy kope-toť jeho poslání.

Doma v mrazivém pokoji,
Na mě zas černá saň čeká,
Ví o každém zářezu,
Schovává si pod polštářem kapičky mé krve.

A zrůd je víc a víc…
Jejich tesáky znají mou kůži,
Jejich oči podlité rudou barvou,
Hledí na mě zblízka
A pařáty se po mně sápají už když sestoupím z duhy.

Můj cit zmanipulovali,
Všichni mají průhledná břicha
A v nich plavou embrya,
Která důvěrně znám.

Znám je,
Byla mi ukradena,
Všechna se proháněla v mé hlavě
A teď tam mám prázdno.

Potkávám je na ulici,
Jedno na mě mává popsaným papírem,
Druhé se jehlou chce probojovat ven za mnou
A já mu nemohu pomoci.

Zbylo mi jen jediné,
Tak krásný zárodek děťátka,
Usmívá se labilním úsměvem
A z pusinky mu leze kapesní nožík.

Nechci aby stíny opředly mě mámením,
Aby mi ukradly můj poslední poklad,
Protože se vzduchoprázdnem v hlavě se nedá žít,
Žít mezi obludami, skřety a mými tlejícími embryonálními sny.