Přetavená bolest

Přetavená bolest se na konci řádku skrývá,
To když verš ve verši plynule splývá.
Stejně tak jako slza kane
a v prach se mění radost a láska,
hvězdy pohasnou a pomyslná hůl psa tvé duše zpráská.


Tak cítí se člověk sám v tom světě plném lidí.
I v tom kruhu až úzce rodinném.
Jsou dny, kdy se za svůj život stydí
a soudu, tomu se stejně nevyhnem.

Chceš zhasnout lampiony
Života, kterým neumíš jít,
Chceš darovat ho těm,
co vědí „Jak žít“ .


( a nemohou, protože umírají)