Nicota

Nicota

 

Vidíš světlo na konci tunelu,

Jak láká tě k sobě.

Tu zvláštní zářivou Nicotu,

Co hltí duše dravě.

 

Nechej duši tunelem po řece plout,

Tělo je jak vor,

co leží na dně.

Očista prorazí i to nejsilnější pouto,

ze všech pout,

zcela hravě.

 

Odcházíš, se spoustou hezkých vzpomínek,

kterým ty jsi byl král.

Odcházíš, se spoustou znamínek,

který ti osud na duši udělal.

 

Až budeš na konci,

a nicota tě zcela pojme,

Až rozhoupe se srdce ve zvonci,

truchlit se bude hojně

 

Až přitáhne tě k sobě světlo,

A projdeš nebeskou branou.

Dostaneš odpovědi na to,

co do teď vrtalo ti hlavou.

 

Buď navždy s pánem bohem,

Za to,že jsi pro nás byl velký dík.

S velmi smutným citem kladu

kytku tobě na pomník.