Láska a dým

Vždy jsem tušila, že štěstí mi není přáno,
snad v nebesách to psané jest.
Přesto myslím na něj každé ráno,
to samo o sobě, je boží trest.

Když zima se blíží, svým ledovým dotykem,
či jaro probouzí k životu les.
Snad vedro léta, spálilo vše zlé.
Však přesto, je to snad mým zlozvykem?
Že včera, zítra... Dnes,
mi příjde to kolkolem jaksi mdlé.

To srdce, ten děsný rváč...
láska je těžkým protihráčem, ach ano.
Vzpomínky, způsobují smích, či pláč,
možná, kdyby přítomnost byla mým spoluhráčem.

S vínem v ruce, cigaretu v druhé,
unavenýma očima sleduji dění kol kolem,
chování světa, je jaksi bezduché,
nejeden, se tu cítí být volem.

Potáhni, ten hustý, sladký dým,
pamatuji si, co mi přinášel dřív!
Už je to trochu jiné... horší,
pohání mě za nikotinem chtíč.

Je to dlouho, však býval mým!
To cigareta, na to má vliv,
že vzpomínky se zdají nehorší.
Chceš-li je vyhnat z hlavy... Křič!