Padání

Svým životem proplouvám
s duší otrokyně světa,
ptám se, jestli vycouvám,
kdy po mně bude veta.

Ego blížící se k nule,
mám chuť na útěk se dát,
najdu zbytek vůle,
s níž budu se prát?

Odrážím se v zrcadle,
ze dne na den uvadám,
oči, líce propadlé,
do skepse se dostávám.

Rozpolcená osobnost,
a ty jsi někde, potichu,
to pak chybí bojovnost,
když nemám důvod ke smíchu.

Se srdcem si pohazuji,
ono zatím chladne,
vystrašená usuzuji
zda z rukou mi spadne.

Už sama ani nevím,
jak jinak dojít k osvícení,
zklamaná se jevím,
když žádné pití doma není.