Pole

Křížem krážem polem,
stále dokola si broukám písně,
a v ústech žvýkám žito,
utíkám od vlastní tísně,
...
maluji v bahně,
písmena se vzkazy,
snad kdybyste hledali,
toho, co se otočil zády,
...
a zavřel oči
...
v koženém kabátu,
rozmlouvám s mužem,
kterému ze srdce,
trčí jen zeschlé obilí,
...
,,Víte, pane, zažil jste někdy život?
tu strast, kterou vám mete do očí?
tu aroganci, se kterou vás dostane na kolena?"
Ze slepých tichých očí jen odlétl klas,
...
,,Víte, pane, otevřel jste někdy oči,
abyste oslepl tou pýchou, co se tu blyští?
a otevřel jste někdy ústa,
aby vám je pohltila křivda?"
...
Zvedl se vítr a obilná hlava s kloboukem spadla do pole
...
a bylo ticho
...
jen křídla vran zvířila prach
...
a tím byl obřad ukončen
...
otočil jsem se zády,
zavřel oči,
a šel o dům dál,
rozdávat smrt
...
před kterou jsem chtěl varovat...