Bořící se stopy

 

Bílá temnota a první stopy

v ní

a první stopy jež napadly na tuto zemi

první stopy vyšlapané do bílé tmy

jsem první

první jež dopadl do bílé prázdnoty

první člověk o půlnoci

po půlnoci

jež kráčí a boří se do temné tmy

a boří se, boří a halí se mlhovinou

je zahalen tmou bílou

 

první člověk jež nesní

jež kráčí

a prožívá veškerou svou temnotu uvnitř sebe

čirou

krásnou

takovou jaká Je

prázdnota a samota uvnitř sebe

temná a chladná

zmrzlá a studena

prahnoucí po lásce a sebe přijetí

prahnoucí po naplněni

prahnoucí po štěstí a radosti

prahnoucí po dětství a dítěti uvnitř sebe

 

je bílá tma

a vichr duje

mé zmrzlé končetiny kráčí

kráčí každým krokem pomaleji

hůř a s vetší námahou

je náročnější každý krok zvednout

a znovu dopadnout

kráčím níž

kráčím níž do svého rodného města

zpátky do tepla

do tepla

paneláku

do tepla bytu  

jež jsem prožila dětství  

však nemohu říct

však

nemohu mu dát nálepku Domov

nemohu mu tak přezdívat

protože necítím se tam tak

Nejsem doma

nevím kde je domov

nevím kde mám domov

domov nosím asi uvnitř sebe

stále ho nacházím a dlouho nacházet budu  

ale já ho jednou najdu

najdu jednou ten Domov

to bezpečí

však to potrvá

 

já i mám tu lásku

já mám všechno v sobě

Domov i lásku mám v sobě

však to musím pochopit a uchopit

a jen

z podvědomí vylít

ze svého nitra zahlednout a pojmenovat To

 

už mi končetiny

mé prsty na rukou

se svíjí už   

už nevládzem

už jsem hrozně zmrzla

už i můj hlas chladne ve vzduchu bílé tmy

už chladnu

chladne mé nitro

chladne má duše

emoce a veškeré slzy tuhnou v koutku oka

a stávám se bezcitnou

stávám se nesvou

stávám se chladnou

jen tělem

jen tělem jež nevládze

jen tělem a duší jež je zamrzlé

v tomto bodě

v tomto časoprostoru

v tomto místě

v této dimenzi

 

už nevládzem  

 

už nevládzem