Sandály vědomí
pleskají o dláždění
přítomnosti,
vzpomínek,
pocitů,
v akustických komůrkách
mé hlavy...
Některé
zejí prázdnotou
v jiných
se tísní
prožívané, prožité ...
Občas se rozcinkají
poplašné
zvonečky paměti.
Co na to srdce ?
Přetéká potřebností
rozdat se ...
Na rozum
kašle.
A znovu
trpí
Srdce bez rozumu je jako voda bez mlýna, klidně si nerušeně plyne. Ale alespoň občas je potřeba mouka na chleba.
14.01.2018 19:13:04 | Slav Milo