Sestra

Zlato nevím čít začít,
nevím co by na začátek mělo stačit.
Nezapomenu na to když jsem poprvé slyšel tvůj hlas,
nevím čím to bylo chtěl jsem ho slyšet zas.
Když jsme se poznali,
přišlo mi jako kdyby otěže toho druhého jsme na sebe vzali.
Chtěl jsem ti být strašně na blízku,
stejně tak jsem chtěl při každém tvým úsměvu,
cítit ty motýlky v bříšku.
Jenže se něco bylo strašně špatně,
ale stejně si se k tomu postavila statně.
Nezbývalo mi nic jiné než se jen modlit,
a bránit se těm myšlenkám že by to mohlo špatně zkončit.
Když jsem po tom všem slyšel tvůj hlas,
řekla si mi "bráško jak se máš?".
Snažil jsem se aby se ti nemohlo nic špatného stát,
ale nikdy jsem ti nemohl mojí pomoc dát.
Myslím že by bylo vše jinak,
třeba aspoň něčeho dobrého náznak.
Pěvně věřím že se všechno zlepší,
vždyť po tom co si zažila už to jinak ani nechci.
Vždy jsem tu pro tebe byl a vždy budu,
jediné co mě potěší od tebe je aspoň náznak úsměvu.
Chci aby si věděla že já tu pro tebe vždy jsem,
že ti pomůžu s každým tvým snem.
Že tě ochráním před vším čeho se bude bát,
dám ti mojí sílu ať proti tomu nejhoršímu můžeš stát.
Jednou na mě asi zapomeneš,
až jednou vedle svého přítele ulehneš.
Prosím pamatuj si že vždy máš jednoho trdla,
který tě kdykoliv vezme pod jeho ochraná křídla.
Který se kvůli tobě modlil každý den,
který se modlil za to aby to špatné bylo jen sen.
Slíbila si mi že se budeš se vším špatným prát,
prosím nenech to nikdy vyhrát.