Ze dna
rozbité sklenice
vířících myšlenek
se zvedla
ponurá
bublina smutku
vydala se
vzhůru
mezi cáry
černého dne
nad hladinou
praskla
svět zošklivěl
ještě víc …
vztyčený prst
touhy po lásce
se zabořil
do mraků naděje
a vlahý déšť
tvého zájmu
smyl moje
plačící blues
Přeji jen samé blankytné dny, které přináší štěstí a radost do života... :-)
04.02.2018 03:24:33 | Kubíno
Rozbitá sklenice...
Co střepů jsem za život posbíral!
Ale až s postupem času jsem přišel na to, že střepy jsou štěstí...
;-)
03.02.2018 23:55:48 | Cappp
Ten vztyčený prst, ten mám taky. Pak jsem pochopila, že to nesmí být prostředníček...
03.02.2018 20:22:49 | Krysařka
:):):) ještě že máme na výběr z těch prstů.....stačí jedno gesto, a hned člověk ví, na čem je:) děkuji za komentář!
03.02.2018 20:32:53 | Anděl
bravurní!!! musela jsem Ti to napSaT :-))
03.02.2018 07:38:59 | Iva Husárková
Jééé, Iví...moc Ti děkujiiiiii...přeji krásný den! a neděli! a pondělí! a .........no prostě - nekonečně:)
03.02.2018 07:40:13 | Anděl
sledovala jsem bublinu jak se napíchla na vztyčený prst a jak se rozprskla vytvořila duhu :-)) i Tobě krásný nekonečno Andělko a děkuji za černý plačící bluesss :-))
03.02.2018 07:59:45 | Iva Husárková
Ivuško, děkuji Ti...
03.02.2018 18:30:09 | Anděl