Kapka rosy

Po lístku stéká kapka rosy,
kutálí dolů se to průhledné cosi,
netuší, že krátký exodus má,
rostlinou chudinka nechtěná.
Jaký to asi musí být pocit?

Dolů se kutálí jako Sisyfův kámen,
naklání jedno se z vah života ramen,
směrem vzhůru kapku nic nevytlačí,
jak slzu tekoucí dolů po tváři,
s nadějí na život již jest amen.

Okraje listu se chtě nechtě pouští,
neb gravitace chyb neodpouští,
padá a uléhá do peřin z hlíny,
do kolébky vší (pod)zemní špíny,
kde nakonec v nic se rozpouští.