Oči tíhou zavřené
upocené dlaně
srdce strachem sevřené
mraky jako laně
pobíhají nad hlavou
však nepovšimnuty
skrz oblohu sychravou
sčítají minuty.
Šaty bílé jako sníh
oči uplakané
v uších zní jí jeho smích
slza v tváři skane
jen ta jedna, jediná
cítí touhu létat
ta svobody vidina...
... není na co čekat.
Ach......létat alespoň v mysli je nádherné...občas se mi zdává, že létám a je to neskutečné...svobodné, šíleně svobodné až to člověku rve srdce..*ST*
30.03.2018 08:10:55 | Anděl
Milý Anděli, děkuji za krásný komentář... Ano, také bych si přála někdy letět... cítit tu svobodu, ten vítr... :))
30.03.2018 11:34:27 | Aiury