Modrá paní

Kdo by teď po noci sáh?
vždyť zvonky zvoní od tramvají
a bleděmodré paní hrají
o láskách, které zamávají,
než zmizí čekat na výtah

v tom dešti časně k ránu
přivoním k růžím, k tulipánu
na které čeká modrá paní
marně, marně chce srdce z marcipánu
„a preclík s vínem, k tomu hraní…“

„má láska se nikdy neukáže!“
říká ta modrá paní
spíš položit se do vany - na místo spaní
hřát se teplem jak zamilovaní
v tom výtah zmizel pryč, až nad etáže

Hladí své tváře mokrou dlaní
snad čeká na další z mnoha rán
nevoní kytky, nechutná marcipán
zůstává smutek, ano, nepopírám
až vstane, ničemu nezabrání

přivolá výtah...a vstoupí tam