Šemíkovi

Pastvina plná koní
a přece prázdná,
snad i nebe slzy roní,
tam na zahradě pod jabloní,
leží můj sen.
Zhmotnělá mlha letních rán
anebo měsíční svit,
najednou nic
nevnímám,
jen že jsem sama
a ty sám
a mezi námi smrti zeď,
tak leť, můj Šemíku,
leť...