Jed

Jed

Napil ses z poháru, mladý písničkáři?

Není ti dobře, viď? Stín ve tvé tváři

Na to odpovídá za tebe.

Ty přestáváš hledět na hvězdnaté nebe,

Uléháš na lůžko, pro tebe přespříliš měkké,

Však nespíš,

Přemýšlíš,

Od kdypak víno je hořké,

Odkdy takovou má zvláštní chuť.

Buď jak buď,

Ty spi, jen spi, ať krutá smrt ve spánku tě dohoní,

Že královna ráda tráví vína,

Že právě tobě je její vina,

A zlý trest ji nemine,

Zbývá jen jediné,

Pro tebe najít protijed, osvobození.

Válíš se po lůžku, nemůžeš spát,

Je ti zle, každá kapka vína tě mučí tisíckrát,

Vrtíš se, naříkáš, nevíš, co dál,

Nikdo tě neslyší, dole je velký bál,

Princezna netančí, bez tebe se nudí,

Co bude dělat, až jed tě zahubí?

Je ráno, na lůžku ležíš, písničkáři.

Oči neotvíráš, spíš tvrdě s pobledlou tváří,

Spíš a nevíš už, jak ze rtů pomalu mizí ti růž,

jak ve vlasech princezna tě víská a velmi se jí stýská.