Hrob

Až na hřbitově prázdný hrob uvidím,

že ještě naživu jsem, velice se podivím.

Láká ta díra, její hrůzná temnota,

kde už není žádná naděje života.

Však kdyby všechno vyšlo hladce,

věčnost bych v ní prodlel sladce.

Tam ni hlína nedýchá, natož pak umrlí,

zavalená hruď jest a čas zkázy se nastolí.

A ticho jen zavládne, ticho v pustině,

smrťák se usmívá, po řádné hostině.

Tam, kde už světlo nesvítí,

kde existuje pouze nebytí,

na trůnu slávy ďáblové sedí,

na mrtvou duši s nadějí hledí.