Země pláče

Vánek léta již necválá…
Že nechce? – To je velká lež.
To tmavé plechy člověka
ty chtěly, ať se změní též.

Ptáček nemá místo volné
kde by mohl klidně pět.
Mrtvou loukou rozléhá se:
„Lesíčku můj milovaný,
navrať se mi prosím zpět.“

Lesík, ten však krvácí
pod čepelí člověka…
Že nemají kde bydlet ptáci?
Na ty přeci klícka čeká.

Bodá člověk, bodá dál
do své matičky Země
jen a pouze v domnění
že činí tak vždy jemně.