Mohyla

Klečím před mohylou
z krabiček od cigaret,
s náladou unylou
slza stéká mi na ret.

Pomník smuteční
černou krví pláče,
mrholí popel, z nebe ční,
mé vlasy smáče.

Mírně zmačkané krabičky,
několik nedopalků kol,
jak na pohřbu svatební šatičky
smutné, slzami je teď sol.

Stále se staví ta mohyla,
jež je spásou duše mé,
i když mé tělo rozbila,
tělo ve snu znavené.