Koleje...

Ráno, nádraží mi smutkem voní,
pár kufrů teď leží na zemi.
Tichá píseň hraje pro pár milenců,
kteří tu opuštěně tiše stojí,
s hlavou dolů a bez nadějí.

Kolikrát se ještě stane,
že láska hořce zabolí,
Loučení pak ztrácí smysl,
pane,
s železniční kolejí.

Když život jak krajina,
před očima ti mizí,
možná,
že rozum a slzy zápolí,
bojí se jak je všechno cizí,
krom starých známých, kolejí.