Diamantové srdce

Když puká nebe, ozvou se rány,

hromy a blesky, kterých děti se bály.

Když puká skála, valí se kamení,

zvířata i lidé, mohou být zranění.

Když puká hladina, stříká z ní voda,

neplač už děvče, vždyť je tě škoda.

Když pukne i diamant, kterým je srdce mé,

myslím jen na to, že vše je ztracené.

Kvůli mým očím máme tu povodně,

trpí i lev, teď už tváří se neškodně.

Už ani křičet, hulákat, řvát, nic nemůže,

kdo jen mu od strašné té bolesti pomůže?

Když puká země, pod nohama mýma,

padám a padám už s očima nehybnýma...