Nádoba bezedná

Nad ránem se rozednívá,
slunce vyhrálo svůj boj,
v duši se však smráká,
Zní v dálce zvon.

Popelavá tvář do dálky hledí,
lidi se kolem s pískotem v prach mění.
Se skřípáním brzd život se zastavil
…
pro stín bez jména
…
pohár se už přelil